ke stažení ve wordu
Home sweet home
Ukázka z filmového scénáře
Obr. 48.
Cesta podél lesa /ext./ noc
Obloha plná hvězd. Silně opilá trojice se vrací z vesnice k domečku.
Zuzana ukázala na nebe, ale jak se prudce zaklonila, zavrávorala a upadla.
Během pádu vykřikla.
Zuzana:
„Žjóva, podívejte! Padá hvězda!“
Machovec se zastavil a vyrovnává krouživě stabilitu.
Machovec:
„Jaká vy jste, milá Zuzko, hvězda?“
Zuzana:
„Ne já. To tam nahoře.“
Karel:
„Tady to projdem tím lesíkem. To je moje zkratka z toho… z dětství.
Znám tady každej ká…“
Při těch slovech, která ze sebe namáhavě soukal, se Karel otočil na
ležící Zuzanu a stojícího Machovce a vrazil hlavou naplno do urostlého
stromu.
Padl k zemi jak podťatý. /Karel tedy./
Machovec pohlédl na ležícího Karla, na ležící Zuzanu, kteří se nemají
k vstávání a s povzdechem se namáhavě uložil do trávy.
Machovec:
„Aspoň jsme padli za dobrou věc…“
Zuzana hledící stále na oblohu plnou hvězd dětsky zašeptala:
Zuzana:
„Já jsem si nevšimla… nikdy, že jich je tolik…“
Obr. 49.
Domek /int./ brzy ráno
Prosluněná místnost v domku. Okny pronikají dlouhé pruhy ranního světla
a větřík pohybuje záclonkami. Náhle idylu narušil hluk. Ozval se motor
a bouchnutí dvířek auta. Karel, ležící v posteli, otevřel oči a zmateně
se rozhlédl. Na jeho nahém rameni leží schoulená nahá Zuzana. Ozvaly
se hlasy a kdosi rozrazil dveře. Do místnosti vešli tři policisté.
Jeden má v ruce obušek a druhý prsty na pouzdru pistole. Ten třetí na
vykuleného Karla zařval
Policista:
„Ani se nehněte!"
Karel:
„Já se možná ani hnout nemůžu.“
Ukázal na dívčinu hlavu se zavřenýma očima.
Policista:
„Slečno, vstávat!“
Zuzana rozespale zamrkala očima a pohlédla na trojici policistů.
Zuzana:
„To je teda úlet.“
Nejstarší policista k nim přistoupil.
Policista:
„Jste zatčeni!“
Obr. 50.
Policejní stanice /int./ den
Starší policista si sundal čepici a otřel čelo. Je horký den. Naproti
němu sedí bledý Karel.
U stěny sedí na židli Zuzana a posmrkává do papírového kapesníku. Policista
se podíval
na papír vyčuhující z psacího stroje.
Policista:
„No, mně připadá taky divný, pane Dvorský, abyste nejdřív platil za
celou hospodu a pak
se vloupal do domu… vašeho příbuznýho, ale ten alkohol…a váš majetek
to není a ty dveře jsou vylomený…“
Karel:
„Ten hajzl! To je takovej gauner! Vylomil je sám!“
Policista:
„S těma penězma to bude taky těžký, když nemáte od něj žádný potvrzení…“
Karel:
„Já ho zabiju! Já ho…“
Policista:
„Tak to jsem jako neslyšel.“
Zazvonil telefon. Policista zvedl sluchátko.
Policista:
„Ano, Karel Dvorský. No tě bůh. Hm, rozumím.“
Pomalu položil sluchátko a zadíval se dlouze na Karla.
Policista:
„Znáte nějakýho Zbyňka Cháru?“
Karel nevěřícně zvedl obočí:
Karel:
„No… znám.“
Policista:
„Vy jste měl nějakej plodnej tejden, pane Dvorský. Ten Chára na vás
podal žalobu pro zničení nějakých počítačových dat a vloupačku do kanceláře.
To je ten tenista?“
Karel:
„Tenista už ne, ale pěkná kurva už jo! Toho taky zabiju!“ Policista
upřel pohled ke stropu a zacpal si s povzdechem uši.
Obr. 79.
Auto /int./ večer
Elegantní muž, stále v tmavých brýlích, řídí elegantní auto a řítí se
nocí po výpadovce z Prahy. Na vedlejším sedadle sedí evidentně připitá
Soňa.
Soňa:
„Ani nevím, kam mě vezeš...?“
Muž v brýlích:
„Chci s tebou být konečně sám.“
Soňa:
„A nebude to trochu nuda?“
Muž v b.:
„Myslíš nuda jako odvozenina pojmu nudismus?“
Soňa:
„Myslím nuda jako odvozenina pojmu ošukal jí rychle
a pak si dlouze stěžoval na nechápající ženu.“
Muž v b.:
„Já ženatý nejsem ani trochu a navíc slibuju, že to bude trvat dlouho.“
Přibližně v tu chvíli muž odbočil autem na vedlejší, špatně osvětlenou
silničku. Soňa se podívala z okénka a kdesi mezi stromy uviděla nízký
dům s neonovým nápisem MOTOREST. Na nebi úplněk.
Za malou chvíli auto pomalinku zaparkovalo před vchodem malého motorestu.
Na parkovišti stojí ještě dvě drahá auta. /Obě jsme již v našem příběhu
mohli vidět./ Muž se podíval na hodinky a pak se nahnul ke své spolucestující.
Přivinul ji k sobě a dlouze políbil.
Soňa ho po chvilce lehce odstrčila.
Soňa:
„Předpokládám, že půjdeme do tohoto útulného a romantického
zámečku. Netočili tady ,Psycho´?“
Muž v b.:
„Žádná Hluboká to sice není, ale uvnitř je to celkem slušný.“
Soňa:
„Slušnost asi nebude důvodem našeho pobytu tady…? Hlavně aby z toho
nebyl grupáč za účasti štěnic a švábů.“
Muž si na chvíli sundal brýle a dlouze a poněkud vyčítavě se na ni
podíval:
Muž v b.:
„Jestli chceš, tak já to otočím a za dvacet minut jsme v Praze…“
Soňa opile mávla rukou a usmála se.
Soňa:
„Promiň! Já jsem už holt taková vtipná holka… Jdeme?“
Vystoupili z vozu a beze slova kráčejí k nasvícenému vchodu pod barevným
neonem.
